Kmín

Kmín je jedním z nejstarších známých koření - byl nalezen už v lidských sídlech z doby kamenné, důkazy o jeho hojném používání jsou známy z antického období i středověku. V těchto dobách byl pro svou aromatickou vůni považován za rostlinu, která chrání před zlými kouzly a byl používán k vyhánění duchů.

Kmín roste planě v celé střední a severní Evropě, na Sibiři a v Přední Asii, v současnosti se jako koření používají tři odrůdy:
Kmín černý, jehož semena tvarem připomínají osivo cibule, je typickým kořením arabských zemí, používá se do pečiva, do pokrmů ze zeleniny a masa, při grilování.
Kmín římský celý je typický výraznou vůní, je ostřejší a nahořklý. Je součástí kari a arabských směsí koření, ve starém Římě např. nahrazoval celý černý pepř nebo se mletý přidával do pomazánky na chleba. Silice z něj extrahované se dnes používají k parfemaci. Kmín kořenný celý je naše dvouletá rostlina, která roste i planě a ve velkém se u nás pěstuje jako základní koření – většinou se používají plody, někdy i čerstvé lístky.
Semínka kmínu obsahují silice a mastné kyseliny, které velmi účinně zmírňují projevy nadýmání a plynatosti, obecně zlepšují chuť k jídlu a byly prokázány i protikřečové a protihoubové účinky. Ženám v období kojení je doporučováno používat v kuchyni toto koření pro zlepšení produkce mateřského mléka.

Kmín můžeme přidávat do mnoha různých jídel - polévek, salátů, omáček, dušeného masa, vařených brambor, ke konzervaci potravin i k výrobě likérů. Jeho nejznámější použití je však do pečiva.

Kmín lze používat jak celý v podobě semen, tak i mletý popř. drcený - drtíme jej těsně před přidáním do jídla, protože aromatické látky mohou velmi rychle vyprchat. Pokud chcete zvýraznit ostrou chuť kmínu, před rozdrcením semínka opražte na pánvi.

Kmín přidávejte do pokrmů opatrně, protože má silné a intenzívní aroma, které snadno převládne nad chutí ostatního koření, a tím i celého pokrmu.



Škola zdravého vaření