Koriandr

Koriandr pochází pravděpodobně z Malé Asie, v současné době se však pěstuje po celém světě. Sušená semena této bylinky jsou známa už z dávných dob – byla nalezena v hrobkách egyptských faraónů, jako lék používal koriandr např. i Hippokrates.

Jako koření se používají nejčastěji sušené žlutohnědé plody této jednoleté bylinky, v některých zemích i čerstvé listy, u nás jsou však kvůli velmi silnému zápachu většinou odmítány.

Dobře vyzrálé plody jsou příjemně aromatické, mají nasládlou až ostře kořenitou palčivou chuť připomínající pomerančovou kůru a skořici. Pokrmům dodají příjemnou vůni a lehce nasládlou chuť – z toho důvodu koriandr velmi často tvoří součást směsí kari koření.

Používá se hodně v indické a středozemní kuchyni, je vhodný při nakládání hub, červené řepy, zelí, běžně se používá do směsí koření, do pečiva, při uzení masa a výrobě uzenin, do omáček, při dušení masa, do likérů, při výrobě cukrovinek.

Zajímavou chuť dodá i vepřovému a drůbežímu masu, experimentuje se s ním často i při přípravě zvěřinových specialit.

V lidovém léčitelství se koriandr používá pro zlepšení trávení, pocitu plnosti , obecně podporuje chuť k jídlu a uvolňuje křeče hladkého svalstva. Stejně jako kmín, anýz a fenykl je i koriandr používán proti nadýmání, přičemž kmín je z uváděných druhů koření nejúčinnější.



Škola zdravého vaření