Makrobiotika

Makrobiotika

Makrobiotika není jen obyčejnou dietou nebo stravovacím návykem, ale v podstatě jakousi filosofií či životním stylem. Kolébkou této filosofie jsou Tibet a Čína.

Základním charakteristickým rysem této filosofie je přesvědčení, že psychický a fyzický stav člověka jsou nerozlučně spjaty – člověk je součástí přírody i vesmíru a jeho zdraví je podmíněno způsobem, jakým přijímá svět a jeho vztahy s okolím. V současnosti se makrobiotika také zabývá otázkami lidské dlouhověkosti a možnostmi a podmínkami prodlužování života.

Makrobiotika dělí všechny potraviny podle toho, zda obsahují energii - jin (např. sacharidy, ovoce, zelenina apod) nebo jang ( maso, vejce atd.).

Pokud chceme změnit dosavadní způsob stravování a začít si něco s makrobiotikou, doporučí nám zastánci tohoto životního stylu kompletní očistu těla (očistnou kúru) - radikálnější verze detoxikace organismu spočívají v konzumaci obilovin po určitou (kratší) dobu, v dlouhodobějších případech (až několik měsíců) jsou vhodné kombinace obilovin se zeleninou, luštěninami a ovocem. Příznivci makrobiotiky tvrdí, že takové očistné kúry zbaví naše tělo toxinů, nastolí rovnováhu a obnoví vitalitu organismu.

Makrobiotická jídla se skládají především z obilovin, které tvoří 50% až 60% veškerého konzumovaného jídla. Dalších 20-25% pak tvoří zelenina typická pro oblast, ve které žijeme (i přesto, že tento styl pochází z východních kultur, je pro naše zdraví důležité dbát na geografické podmínky, na které jsme adaptováni a podle toho volit potraviny, které naše tělo zná). Nezbytnou součástí makrobiotické stravy jsou nejrůznější mořské řasy. V menším množství jsou konzumovány různé polévky a luštěniny, ovoce, ořechy, semena a chléb jsou doporučovány s mírou a pokud možno ne každý den.

Ne všechny druhy ovoce a zeleniny mají u tohoto životního stylu zelenou - makrobiotici se vyhýbají např. lilkovité zelenině (brambory, rajčata, lilek,paprika), tropickému ovoci a prakticky jakýmkoli koncentrovaným sladidlům. Také neuznávají studená a hlavně mražená jídla a mléčné výrobky.

Jaké principy v oblasti stravování nám makrobiotika doporučuje?

Základem makrobiotického jídelníčku pro všechna roční období by mělo být kvalitně připravené obilí a luštěniny, obojí doplněné mořskými řasami, zeleninou, rybami, nejrůznějšími semeny a planě rostoucími bylinami. Pro pitný režim je ideální čistá voda nebo vývary z jedlých bylin.

Makrobiotika rozděluje přijímané potravin podle ročního období: V průběhu jara tvoří základ stravy upravené mladé kopřivy, lístky pampelišek a sedmikrásek, kuklík městský, naklíčená vojtěška a řeřicha, šťovík, obilí a luštěniny. Je doporučen omezit příjem masa, vajec, tuků, semen a ořechů.

V létě je kladen důraz na lehkou a barevnou stravu, proto se v jídelníčku využívá veškerých druhů zeleniny a ovoce, které vyrůstají a dozrávají v našem okolí. Potraviny je možno vařit kratší dobu než v jiných ročních obdobích, můžeme využít vaření v páře, kratičké smažení na minimu oleje apod. Taktéž je možné použít i pálivých koření, která v těle působí tak, že vnitřní horko přivedou k povrchu těla, které pak odejde v podobě potu.

Doporučené potraviny pro období podzimu jsou např. chleba z chlebového kvásku, kysané zelí, šípky, pórek, červené fazole adzuki, výrobky ze sóje, kroupy, ječmen, nejrůznější druhy ořechů, dýňová či slunečnicová semínka aj. Místo cukru můžeme sladit medem nebo lépe ječmenným sladem. Směrem k blížící se zimě přidáváme do jídelníčku potraviny hořké chuti, jako jsou sušené listy a kořeny pampelišek, listy sedmikrásek, čekanka, růžičková kapusta, kadeřávek, kořen lopuchu, žito nebo amarant.
V zimě se doporučují husté polévky bez pikantních koření, nakládané kvašené zeleniny, a to zejména zelí. Oves, amarant, žito, celer s natí, kořen lopuchu a pampelišky chuťově obohatí jídelníčky a zároveň umožní zachovat dobré zdraví v zimním období. Maso je možné jíst v zimě častěji, vařené nebo dušené, vždy s trojnásobným množstvím zeleniny (vyhýbat se však pečeným či grilovaným masům).

Pokud se chceme více věnovat makrobiotické stravě, měli bychom mít na mysli, že náhlou (v tomto případě až drastickou) změnou stravovacích návyků si můžeme do jisté míry i ublížit - jakákoli významný přechod v našem dlouhodobém stravování by měl být pozvolný. Makrobiotika také není všelékem – pokud hledáme možnosti posílení našeho zdraví ve změnách jídelníčku, makrobiotické učení je jednou z variant, nečekejme však žádné zázraky. Mnozí odborníci také upozorňují, že makrobiotický způsob stravování nemusí být optimální pro děti (argumentují tím, že neposkytuje dostatek základních živin, vitamínů a minerálních látek).

Jestliže uvažujete o makrobiotice jako cestě k cílenému hubnutí – proč ne (už jste někdy potkali obézního makrobiotika?)

Ilustrační obrázek: © Pixmac.cz



Škola zdravého vaření