Nabídka obilovin ekozemědělství v Čechách

Základem naší každodenní stravy by měly být celozrnné potraviny – alespoň to tvrdí většina odborníků přes stravování. Určitě si vybavíte různá schémata potravních pyramid na celém světě, kde právě obiloviny tvoří jejich základ. České ekozemědělství nám nabízí širokou paletu jednotlivých druhů obilnin, které mají pestré kuchyňské využití.

Pšenice – patří mezi nejdůležitější chlebové obiloviny, je typická vysokým obsahem bílkovin, obalová vrstva a klíček obsahují mnoho vitamínů a minerálů. Nejrozšířenějším druhem je pšenice setá (Triticum aestivum)– v České republice je nejdůležitější hospodářskou surovinou, pěstuje se především pro produkci mouky (z ní se vyrábí pečivo a těstoviny). Zrno pšenice obsahuje v největším množství sacharidy a vlákninu (50-70%), přibližně 12-15% bílkovin a významné množství tuků (1,5-3%) a přibližně stejný podíl minerálních látek.

Pšenice špalda (Triticum spelta) je jednou z nejstarších obilnin. Od pšenice seté se liší tím, že patří do skupiny tzv. pluchatých pšenic (jednotlivá zrna pšenice jsou obalena klásky = pluchy, které se v průběhu zpracování z pšenice odstraňují). Pšenice špalda je obilninou, jejíž obliba u nás stále roste, je především zdrojem produktů s vysokým obsahem vlákniny. Specialitou u tohoto druhu pšenice je špaldový bulgur (vyčištěné zrno se ošetří párou, po vysušení se drtí a třídí) – využívá se pro přípravu zeleninových salátů, masových jídel, pilafu apod. Na rozdíl od pšenice seté obsahuje špalda mnohem větší množství bílkovin (16-17%).

Z dalších druhů stojí za zmínku ještě pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccon) – poskytuje sice nižší výnosy než pšenice setá, ale kvalitou je na mnohem vyšší úrovni (vysoký obsah bílkovin -15-24% a některých minerálů – především zinku).

Žito seté (Secale cereale)je v Čechách po pšenici druhou nejdůležitější chlebovinou. Žitná mouka je základní složkou chleba, perníkových produktů a některých těstovin (obsahuje vysoké množství lepku, který je důležitý pro správnou kvalitu chlebového těsta). Obsah bílkovin se pohybuje od 10 do 15%. V sortimentu českých biopotravin ji najdeme i v podobě vhodné pro nakličování.

Ječmen setý (Hordeum vulgare) je v České republice druhou nejrozšířenější obilovinou. Mezi nejčastěji používané produkty patří ječné kroupy, které se přidávají do polévek a dušených jídel. Běžné jsou také mouky, vločky, lupínky aj. Obsahuje vyšší podíl sacharidů (75-85%) a méně bílkovin (11-13%), z důvodu nízkého obsahu lepku se běžně nepoužívá pro výrobu pečiva. Jeho nejčastější použití u nás je směřováno pro výrobu piva.

Oves setý (Avena sativa) známe především v podobě vloček, ovesná mouka se pak přidává do některých pekařských produktů. Oves je typický především svým vysokým obsahem bílkovin a stravitelné i nestravitelné vlákniny.

Proso seté (Panicum milaceum) je významná obilnina, která neobsahuje lepek – je tedy důležitou součástí jídelníčku lidí postižených celiakií. Nejčastěji se konzumují jáhly a vločky.

Pohanka setá (Fagopyrum esculentum) sice nepatří mezi obiloviny, ale její obliba v české kuchyni neustále roste – stejně jako prso je vhodná pro celiatiky (neobsahuje lepek), je velmi bohatým zdrojem zajímavých živin – známý je např. rutin, u kterého jsou prokázány mj. posilující účinky na imunitní systém. V České republice jsou nepopulárnější pohankové kroupy, zajímavé je i použití pohankových slupek na výrobu polštářů a matrací.



Škola zdravého vaření