Náhradní sladidla

Převážná většina lidí na světě je zvyklá sladit klasickým řepným nebo třtinovým cukrem a často si neuvědomují, že existují výrobky, které mohou obyčejný cukr zcela nahradit.
Lékaři už dlouhá léta upozorňují, že konzumace řepného cukru má řadu nevýhod - obsahuje vysoké množství kalorií, způsobuje kazivost zubů a v kombinaci s vysokým příjmem tuků se podílí na zvyšování dlouhodobého rizika vzniku závažných onemocnění (cukrovka, choroby srdce, obezita, některé druhy rakoviny). Proto se v poslední době stále více lidí snaží snižovat spotřebu cukru používáním náhradních sladidel.
Alternativní sladidla, která nahrazují obyčejný cukr, můžeme rozdělit do několika skupin:
1. Přírodní kalorické cukry, kam patří glukóza (hroznový cukr), fruktóza (ovocný cukr) a laktóza (mléčný cukr).
2. Hydrolyzáty obilných škrobů – řadí se sem některé druhy maltodextrinů a oligosacharidů.
3. Hydrogenované hydrolyzáty obilných škrobů (nazývají se také jako alkoholové cukry, v praxi se častěji setkáme s názvem polyoly). Tato sladidla se chlubí zajímavými vlastnostmi – mají přibližně o třetinu méně kalorií než klasický cukr a neškodí zubům. Stále častěji se používají k ochucení a konzervaci různých potravin, jedinou jejich nevýhodou je vyšší cena ve srovnání s klasickým cukrem. Jsou vhodná i pro diabetiky, mezi nejznámější patří sorbitol, mannitol, xylitol (často přidáván do žvýkaček), maltitol, isomalt, stevia.
Velkou oblibu získávají také umělá nekalorická sladidla - jsou vyráběna chemickou syntézou, bývají mnohosetkrát sladší než cukr a jejich výhodou je, že nemají téměř žádný energetický obsah (mohou být tedy jednou z možných prevencí před obezitou), jsou mnohem levnější než obyčejný cukr a mj. neškodí zubům. Nejznámějšími zástupci jsou sacharin, cyklamát, aspartam a acesulfam K . V některých zemích se používají i sucralóza (vyrábí se z cukru), neohesperidin DC (je obsažený v kůře pomerančů), thaumatin (nachází se v jistém druhu rostliny pěstované v Africe), neotam a alitam (jsou vyráběny z aspartamu).
Náhradní sladidla, běžně používaná v západních zemích, mají skutečně široké uplatnění jak v domácnostech, tak i v potravinářském průmyslu, jsou mnohem méně kalorická než cukr a svými chuťovými vlastnostmi jsou v mnoha případech skvělou alternativou běžných sladidel, která jsou odpovědná za vznik mnohých civilizačních chorob.