Oxid uhličitý a voda - nevhodná kombinace?

Přírodní prameny vod byly vždy v centru zájmu lidí nejen kvůli obsahu minerálů, ale také přítomnosti oxidu uhličitého, který jim dává typickou osvěžující nakyslou chuť. A právě kvůli obsahu tohoto plynu byly vody pojmenovávány jako "kyselky". Vzhledem k jejich rostoucí popularitě a poptávce začaly už od poloviny 18. století vznikat pokusy o umělé nasycení vody, v současné době jsou tyto metody běžně používané pro úpravy pitné vody. Stále větší počet lidí nevěří kvalitě vody z veřejné sítě, proto se od počátku devadesátých let objevilo velké množství výrobců balených vod, které jsou běžně syceny oxidem uhličitým. S rostoucím příjmem takových vod se začaly objevovat názory o jeho účincích na naše zdraví. Podívejme se tedy na tuto problematiku z širšího pohledu.

Oxid uhličitý je bezbarvý plyn snadno rozpustný ve vodě, ve které se nachází ve třech formách - volný oxid uhličitý (na etiketách balených sycených vod jej najdeme pod označením H2CO3), vázaný oxid uhličitý v podobě hydrogenuhličitanů (HCO3-) a uhličitanů (CO32-). V povrchových vodách se tento plyn nachází v poměrně nízkých koncentracích (do 10mg/litr), ve vodách podzemních už podstatně více (přírodní minerálky obsahují běžně přes 1000 mg/litr). Balené vody u výrobců prochází některými úpravami – nejčastěji odželezněním, při kterém se obsah CO2 sníží na zlomek jeho původní hodnoty. Proto se tyto vody uměle dosycují, v mnoha případech na vyšší hodnotu, než byl původní obsah. Tímto postupem se změní nejenom obsah, ale i chuťové vlastnosti. Výhodou tohoto procesu není jenom změna chuti, ale také schopnost tohoto plynu zabránit množení různých druhů bakterií.

Mírně perlivé vody obsahují oxidu uhličitého 1500-4000 mg/l, na opačném konci stupnice najdeme vody sodové s obsahem až do 8000mg.

Oxid uhličitý je jedním z hlavních konečných produktů našeho metabolismu, jinak řečeno je to látka, které bychom se měli neustále zbavovat. Pokud by k tomu nedošlo, náš organismus přestane fungovat (pro zajímavost při výdechu opouští náš organismus až stonásobně větší množství oxidu uhličitého než při nádechu). Pokud budeme pít nápoje obsahující CO2, ovlivníme tak mnoho našich orgánů: Oxid uhličitý způsobuje poměrně silné prokrvení sliznice dutiny ústní, kde při konzumaci sycených nápojů vyvolává pocity osvěžení. Vzhledem k tomuto pocitu pijeme takové nápoje pomaleji a pocit žízně zaženeme při vypití mnohem menšího množství vody, což pro řádnou hydrataci není úplně optimální. Zvýšený obsah CO2 v žaludku pak dráždí jeho sliznici, vyvolává pocity plnosti a může v některých případech způsobovat průjmy. Zvýšený obsah oxidu uhličitého může ovlivňovat i funkci ledvin (má mírné močopudné účinky, které způsobují mj. i odplavování minerálů z těla).

Subjektivně se může konzumentům perlivá voda zdát chuťově atraktivnější než její nesycené protějšky. Tím, že zvýšený obsah CO2 „otupí“ naše chuťové buňky, překryje se nepříjemná chuť některých balených vod, která může být způsobena jak obsahem rozpuštěných minerálních solí, tak jejich umělých dosycením. Vzhledem k tomu, že většina perlivých vod se pije studená, dochází u mnoha konzumentů k pocitům většího osvěžení. Je to však pouze dočasný subjektivní pocit – tím, že CO2 prokrví sliznici hltanu, se po krátké době pocit žízně ještě zvýší, nehledě na skutečnost, že tento plyn působí jako mírné diuretikum, proto pití perlivých vod může vést k nepříjemné dehydrataci. Některým nemocným lidem se přímo pití sycených vod nedoporučuje – jedná se především o kardiaky, u kterých obsah oxidu uhličitého zvedá bránici a tlač na oblast hrudní dutiny, po jeho vstřebání pak zvyšuje krevní tlak a srdeční frekvenci.



Škola zdravého vaření