Proč léčitelé nespolupracují s lékaři a lékaři nedůvěřují léčitelům?

Zda budou léčitelé a lékaři spolupracovat, je závislé na mnoha okolnostech. Je nutno se podívat na profesionalismus, na systém profesního vzdělávání, na možnosti vědeckého výzkumu, možnosti obhajovat práce vědeckých stupňů, na státní podporu, na finanční a technické zabezpečení aj. Z těchto pozic vyplývá, že se léčitelé nacházejí v nevýhodné pozici.



Ve všech směrech výuky a praktické činnosti léčitelů to jsou vždy jen jejich starosti a problémy, které řeší samostatně, bez jakékoliv podpory státu, přičemž všechny zákonem dané výdaje hradit musí. I za takovýchto podmínek dosahuje mnoho léčitelů vysoké profesionality a terapeutické účinnosti.

Lékaři se nacházejí v diametrálně odlišné pozici. Proto je mezi nimi mnohem více vysoce profesionálních medicínských specialistů Situace je taková, že jejich hlas převládá. Problém je ještě i v tom, že rozdělili medicínu na oficiální, netradiční a lidovou, avšak medicína je jediná - celostní. Z tohoto je nutné vycházet při profesionální výuce lékaře. Pro lékaře a léčitele musí být stejný základ medicínského vzdělání a specializace pak odlišná. A co je dnes? Lékaři studují anatomii, cytologii, histologii, fyziologii, psychologii, biochemii, terapii a mnoho jiných speciálních medicínských disciplín na vysokých školách a léčitel všechno toto musí nastudovat a poznat samostatně. Při tomto lékaři nestudují eniologii, enioanatomii, eniofyziologii, eniopsychologii, eniomedicínu, psychotroniku, parapsychologii, duchovní medicínu, informačně-energetické, bioenergetické metody léčby a mnoho jiného. V profesionální výuce léčitele toto dominuje. Všechno to je pouze profesionální rozdílnost, kterou však bude těžké překonat a k jejímu zdolání bude zapotřebí mnoho času.

Od čeho začít? Nejlepší by bylo při lékařských univerzitách, akademiích a vysokých školách otevřít fakultu eniomedicíny a speciální programy výuky lidí, kteří ovládají PSI-fenomenální a léčitelské schopnosti.

Z praktického hlediska se jedná především o ochotu spolupracovat, samozřejmě o odbornou způsobilost lékařů a léčitelů, o souhlas pacienta, o možnostech jednotlivých odborníků, okolního prostředí atd.

A ještě něco. Diskuze, kdo je lepší, kdo se dopouští více chyb, kdo má více práv na existenci a vývoj atd. jsou zcela bezpředmětné, nepodstatné, bezvýsledné, neperspektivní a neodhalují podstatu problému. Pacient potřebuje celostní medicínu, která by byla ve stejné míře úspěšná na biologických, informačně-energetických, duchovních a duševních úrovních člověka.

Autor: Doc. Anatolij Vasilčuk
www.zdravi4u.cz



Škola zdravého vaření