Zelený čaj

Zelený čaj je typický svým jednoduchým zpracováním – na rozdíl od čaje černého při jeho výrobě neprobíhá fermentace ani oxidace, proto dochází k zachování původního obsahu účinných látek.

Způsobů zpracování se v průběhu historie používalo několik:

Nejčastějším a zřejmě nejstarším známým používaným postupem je sušení čerstvě utržených lístků na slunci. V současné době tuto metodu používají číňané pro výrobu „bílého čaje“. V pravém slova smyslu se však nejedná o čistý zelený čaj, protože při vyšší intenzitě slunečního záření dochází k částečnému zničení aktivních látek a působením vzdušné vlhkosti proběhne i krátká fermentace.

Jednou z nejšetrnějších metod výroby zeleného čaje je napařování – nejčastěji se používá v Japonsku, kdy se čerstvě sklizené čajové lístky vystaví působení vodní páry (po dobu 20-40 vteřin, vyjímečně se napařuje i déle – tímto postupem vzniká zelený čaj mimořádné kvality, získá tmavozelené zabarvení a současně dochází k rozpouštění hořkých látek). Tímto způsobem se dokonce v posledních letech začal zpracovávat zelený čaj v blastech Darjeelingu a Assamu, které byly vyhlášeny po dlouhá desetiletí produkcí výhradně čaje černého. Poté, co se tímto způsobem zabrání fermentaci, se čajové lístky suší a svinují.

Mezi méně šetrné metody patří pražení čajových lístků na pánvi – do rozžhavených kovové pánví se vloží čajové lístky, které se působením tepla svinou do malých, vysušených kuliček. Při nedostatečné pozornosti se mohou u vyšších teplot a delší doby pražení zničit aktivní látky (nejčastěji vitamín C). Tímto charakteristickým způsobem se připravuje čaj Gunpowder v Číně, Indonésii a Tchaj-wanu.

Velmi zřídka se pro výrobu zeleného čaje používá vaření a sušení listů teplem – jedná se o nešetrnou metodu zpracování, kde se v průběhu vaření ztrácí velmi mnoho účinných látek. Používá se nejčastěji v Číně při výrobě některých specialit.

Každá země má svoje vlastní tradice po přípravu nálevu ze zeleného čaje – někde se používá voda přivedená k varu, jinde pak voda přešlá varem. Tyto postupy však mají jedno společné – horká voda se nechá zchladnout na 60-80 °C, poté se čaj louhuje – někdo upřednostňuje krátké, jiný zase delší louhování.




Škola zdravého vaření